Jak jsem se poprala s nulami a jedničkami aneb moje elektronická komunikace 

Spousta lidí považuje daňové přiznání za nepříjemného strašáka. Osobně to mohu potvrdit.

Když se blížil termín, ve kterém jsem měla odevzdat své první daňové přiznání coby právnická osoba podnikatelka, znervózněla jsem. Zvládnu to?

 

Z kolonek mám hrůzu

Podnikatel má vůči státu spoustu povinností a běda, když je neplní. Kontroly, pokuty, měnící se daně a předpisy…Patřím mezi tvůrčí lidi, které nebaví vyplňování nejrůznějších kolonek. Kdykoli jsem se měla do něčeho podobného pustit, tvrdě jsem narazila. Postupně jsem si k podobným aktivitám vypěstovala averzi. 

 

Na formuláře jsem antitalent

„Máš to špatně!,“ ozvala se učitelka, když jsme měli už ve škole něco vyplňovat. Kde mělo být jméno, napsala jsem příjmení, kde se měl objevit název ulice, vypsala jsem poštovní směrovací číslo. Když jsem náhodou údaj napsala do správného chlívečku, nevešly se mi tam všechny znaky. Na formuláře jsem antitalent už od školních lavic. 

 

Pomalu sbírám odvahu

Účetnictví jsem si vedla pečlivě, ale stejně mi blížící se termín odevzdání daňového přiznání naháněl strach. Jako nezkušená podnikatelka jsem hledala odbornou radu. Věděla jsem, že jedna paní z vesnice dělá daňové poradenství. Pár dní jsem sbírala odvahu ji oslovit. Nakonec jsem zazvonila u jejích dveří. Vysvětlila jsem jí svůj problém. „Samozřejmě vám pomoc zaplatím,“ ujistila jsem ji.

 

Vrháme se do práce

Paní Horáčková se na mně dlouze zadívala. „Co s vámi mám dělat,“ spráskla ruce. „Dneska to ale nestihnu. Za hodinu přijedou mladí. Připravte si to a přijďte zítra v šest,“ dodala. Druhý den jsem úderem šesté hodiny stála u její branky. „Tak pojďte dál,“ pozvala mne dovnitř. Uvařila kafe a pak jsme si rozložily papíry po stole a pustily se do práce. 

 

Elektronické komunikaci moc nehovím

„Datovou schránku máte? Jako podnikatelka s s.r.o. byste ji mít měla,“ spustila na úvod. „Jasně, mám,“ ujistila jsem ji. Popravdě řečeno ale té elektronické komunikaci moc nehovím. Nejsem počítačový expert a z říše jedniček a nul mám velký respekt. Nedávno jsem ale narazila na jeden starší text vypovídající o tom, že se úřady snaží komunikovat elektronicky už léta. Docela mne to překvapilo.

 

V podstatě je to jednoduché

I když jsem si nechala zřídit i elektronický podpis, protože to zjednodušuje kontakt s úřady, nedá se říci, že bych tohle měla v malíčku. „Budete daně přiznávat přes schránku, jinak vám hrozí pokuta. Ale nebojte se, není to nic složitého. Zvládli to jiní, zvládnete to taky. Vyplníte formulář přiznání, přidáte elektronický podpis a vložíte do schránky, to je celé,“ ujistila mne.  Zajímavou možností není jen datová schránka, další fází elektronické komunikace možná budou podle tohoto článku občanky s čipem. 

 

Rádkyně, která čte myšlenky

„Pro začátek si to ale zkusíme papírově. Teprve až budeme mít jasno, uděláme to naostro elektronicky,“ prohlásila paní Horáčková a ukázala na čistý papírový formulář na stole. Nadechla jsem se. Chtělo se mi říct, že jak se znám, asi jich bude potřeba víc. Jenže paní Horáčková mne předešla. „Nebojte se, máme zásobu, kdybychom něco zkazily,“ ukázala na stoh papírů, jako kdyby mi četla myšlenky. 

 

Nebudeme si tykat?

Braly jsme všechno řádek po řádku a já pozvolna začínala chápat, kam třeba vlastně psát hospodářský výsledek. „Koukám, že jste pečlivka, to je dobře. Pečlivost znamená polovinu práce,“ pochválila připravené podklady. Hodiny na zdi odbíjely desátou, když jsme byly hotovy. „Vidíte, zvládly jsme to obstojně. Příští rok už to bude hračka. A mimochodem, nemůžeme si tykat? Já jsem Marta.“ Odcházela jsem nejenom s hotovým přiznáním, ale i s hřejivým pocitem, že mám novou kamarádku…